Výcvik pilota ULL(a) na vlastní kůži - díl XIII

Víkend, dny čtrnáctý a patnáctý. Termíny letů domluvené v pracovní dny zhatilo špatné počasí. Kéž by to tak byl jediný problém, který bouřky způsobily, kéž by voda nevyplavila tolik domů a kéž by někteří neztratili to nejcennější, své životy. Z mého pohledu se počasí umoudřilo až v sobotu. Tento termín jsem vzal, i když další další domluvený byl hned v neděli. Snažím se létat tak, abych měl vždy minimálně den pauzu, spíše více. Výcvik je dost náročný, stojí žáka hodně energie, je lépe to nehrotit. Odpočinek a zažití má ve výcviku své místo stejně důžité, jako samotné létání.

Po devíti dnech pauzy usedáme s Martinem do Eurostara. Na programu jsou bezpečnostní přistání. K němu se pilot rozhodne, když z nějakého důvodu potřebuje přerušit let (počasí, nevolnost, nutkání na WC:-)). Při bezpečáku si pilot vybere vhodnou plochu, udělá si kontrolní průlet ve výšce nejméně 20m ale ne moc vysoko, aby zhodnotil zda lze na vyhlédnuté ploše přistát se zachováním života nepoškozeného letadla. Ideální varianta je využít blízkou plochu pro SLZ nebo letiště, což ale není vždy možné. Tolik teorie, vše jsme důkladně probrali jako přípravu na úlohu. Sobotní směr větru byl například kolmý na směry orby a osázení všech ploch co jsme dohlédli. Protože se nácvik bezpečáků dělá bez doteku, mohli jsme si dovolit čistě z praktických důvodů procvičení procedury vybrat i takovou plochu, na kterou bych ve skutečnosti nesedal. Nechtěli jsme marnit čas poletováním, šlo o procvičení prohlídky/přistání na různých plochách za různých podmínek. Létali jsme v poměrně malých výškách, ve 150m nad terénem při letu, nějakých 30m na terénem v prohlídce. Při této úloze člověku dojde, jak mnoho je země prošpikovaná dráty s el. vedením.
 

Úloha bezpečnostních přistání je poměrně zajímavá, žák si konečně po drillu na okruzích trochu zalétá. Docela by mě zajímalo, co si o našem počínání mysleli "mudlové" na zemi, letadélko se každou chvíli snášelo nad zem "v marných pokusech o přistání". Bezpečák se vším všudy jsme vyzkoušeli na nedaleké práškařské ploše. Opět jsem měl sklon dělat okruh příliš malý, protože mám zafixovanou nějakou velikost "obrazu" dráhy letiště a když chci menší plochu vidět stejně, musím blíže. Odlétali jsme 2 hodinky, bylo to náročné, ale krásné polétání.

V neděli se opět spustil déšť, vyhlídka na létání mizí. Kolem poledne ovšem srážkový radar signalizuje přesun srážkové oblačnosti pryč z oblasti letiště. Odpoledne po třetí hodině se skutečně udělalo letově, roztrhaná oblačnost má základnu v 1800 feetech, to je tak akorát aby se ještě dalo nahoru. Tentokrát nastane změna, poletím po delší době se Zdendou. Čekají nás nouzová přistání po vysazení motoru. "Dal bych si dva normální okruhy na rozlétnutí", říkám. "Dobře". Zaletím první okruh, přistání je takové jakési neslavné, no, zkusím v dalším okruhu. Zas nic moc, nejsem spokojen, tak si dáme další ok.. "Do řiti" ..najednou letadlo ve stoupání po startu ztratilo výkon. Zdenda nečekaně stáhnul motor. Potlačil jsem, sedám před sebe, je tam dost místa. "Super, to bylo dobrý". Odlétáme do prostoru, Zdenka stáhne motor, já vybírám plochu a snažím se na ni trefit. Pár metrů nad zemí Zdenda přidá, rozlétáme se a já pomalinku zatahuju klapky. Převádím letadlo do stoupání, a zas ... "počkat počkat ještě jsem nezasunul klapky". "No a? Jsi v prdeli. Snad si nemyslíš, že ti motor chcípne až to budeš čekat. Musíš i ve stavu zaměstnání čímkoliv jiným okamžitě všeho nechat a řešit vzniklou situaci." Docela se snažím, výběry ploch jsou rychlé a celkem bez výtek, rozpočty na přistání ne vždy vyjdou, ale operativně dokážu přistát na vhodné místo o kus dál. Pak máme nouzák přes kraj dědiny, hrnu to nad baráčkama do pole za něma, nic moc pocit. Po 51 minutách letu přistáváme, mám toho plné brýle.
 

Jdeme na další let. Přímo nad letištěm se v mracích udělala díra do nebe. Zdenda mě žene do kokpitu, musíme toho využít k nácviku nouzáku z vyšší výšky. Startujeme "Kurvafix", opět stáhnul plyn. "Tak co teď?".Tentokrát to už před sebe nedám. "To nevyjde, jebnu s tím támhle do pole za dálnici". Správně, namiř to mezi ty dva stromky.. Proklesáme nad dálnicí k poli, p ak přidá plyn, rozbíháme letadlo a těsně za stromkama přejdeme do stoupání na okruh (mezi stromkama bylo tak 50m, žádný RedBull se nekonal). Zdenda po mě chce v okruhu nastoupat 2500-3000 feetů, kolik to půjde. Vychází to pohodlně na těch 2500, Zdenda stáhne plyn. Z takto velké výšky mám po nastavení režimu letu v nouzáku dost času vybrat plochu a pohodlně k ní proklesat. Vybral jsem samozřejmě letiště, jak jinak, teď nám jde o procvičení vyklesání a rozpočtu s přistáním. Dotahuju se na letiště šikmo přímo na praporky, srovnám směr a sedáme. Vyšlo to, paráda. Start, opět nastoupání 2500 feetů a další pokus, kousek jiná poloha nad letištěm. Proklesávám a tentokrát točím blbě doprava, tím se vzdaluju od letiště, takže letím letím a vidím, že už to k praporkům nevyjde. "To nedáš, co teď?" "Nedám, přistanu tady na to pole vedle" a už dotáčím finále do kukuřice.

Potřetí stoupáme k nebesům, kousek výš až na 3000 feetů. Stažení plynu, nastavuju režim letu 110km/h, ale Zdenda letadlo mírně natáhne, vytrácíme rychlost. Že by zábrana pádu? Hypnotizuju rychloměr, najednou se letadlo zatřepe. Aááá pádovka, potlačím a odtrhnu oči od rychloměru "Kůůrva!! Netočí se nám vrtule!!" Zdenda mi zabraňuje v tahání, "Musíš víc dolů, nemůžeš za to tahat když ti nejede motor. Dělej něco". Jasně, naběhnu na standardní postup, režim letu v nouzáku. Kolem je ticho, jen vzduch šustí, letadlo něco víc opadá, ale pořád letí. Zdenda mi koriguje zatáčku, víc ji utahuje. Samozřejmě si nemůžeme dovolit nedoletět, motor neběží, nemůžeme přidat plyn. Položit Eurostara do kukuřice znamená jeho konec a potlučenou posádku. Svištíme dolů na plných klapkách, sestupový úhel mi přijde opravdu hodně prudký. Zdenda říká, že by si pomohl skluzem, já to zamítám. I bez skluzu to dáme pěkně na dráhu a těch pár ubraných metrů abych sedl na praporky mi za to nestojí. Pořád jsem jen čarodějův učeň a jakkoliv si komplikovat život v už tak stresové situaci je zbytečné a nebezpečné. Důležité je dovést letadlo a posádku vpořádku na zem. Do rádia hlásím "Eurostar dva nula finále dráhy nula dva bez motoru", ze země se ozve lakonické "motor máte, jenom se vám netočí vrtule".