Výcvik pilota ULL(a) na vlastní kůži - díl VI

Den sedmý. Počasí mi opět zhatilo dva termíny, po týdnu konečně vyšlo. Brnem jsem zázračně prolítnul (autem) asi za 7 minut místo obvyklé půl-třičtvrtě hodiny, na letiště jsem tímpádem přijel v pěkném předstihu. Aspoň stihnu "přeladit" z módu práce/běžný život na lítání. Diskutuju s majitelem Kondora jak dopadla zkouška dvoulisté vrtule na jeho letadle. K zásadnímu zlepšení nedošlo, zůstane u stávajícího třílistu. To už vidím blížící se Koalu, po chvíli přistávající s (ne)pěkným odskokem. Jako bych se v tom našel, zamrazilo mě. Než instruktor nakrmí administrativního šimla, zkontroluju si letadlo. Před nahozením motoru jsem absolvoval krátký test znalostí - jaká je rychlost ve stoupání "120", na sestupu s klapkama "s Martinem 120, se Zdendou 110" .. "No to snad ne. Proč 120? Limitní rychlost na klapkách je 125, tu jste určitě museli místy překročit, letadlo se zbytečně namáhá a hlavně, TADY SE LIMITY DODRŽUJÍ. Co by nás donutilo zvýšit rychlost na přistání?" .. ".." "Tak co by nás donutilo zvýšit rychlost?" .. nechápu, mlčím .. "Hodně zatížené letadlo nebo přehřátý vzduch, který míň nosí. Tak jedem, nastartuj." V tu chvíli jestě netuším, že dnes bude podstatně hůř a že na pravé sedačce může za anděla občas zaskočit ďábel.

Úkony před startem, nájezd na dráhu, srovnání směru, prostě klasika, přidání plynu.. "Tak takhle ne" řekl Petr a stáhnul mi plyn. Co je sakra, na co jsem zapomněl, kontroluju letadlo, hmm, vše je jak má být, znovu plyn .."Doprdele takhle ne, říkám. Plyn se přidává plynule, tak znovu." Plynule přidám .. "Kurva.. rozumíš co říkám? Ply-nu-le, podívej se jak ti to uhýbá ze směru, jedna-dvacet dva-a-dvacet.. asi takhle". Snažím se pomalinku přidat plyn, opravdu je ten náběh lepší, letadlo mi neuhne doleva, stihnu tam šlápnout pravou nohu. "No vidíš, že to jde." Nejde, blbě zvednu čumák (moc), neudržím směr, po týdnu pauzy se mi jaksi motají ruce, děs běs. Přetahujeme se o knipl, Petr zvítězí a letadlo stoupá k výšinám. První zatáčka snad dobrý, ve druhé okruhové stoupám a ve třetí okruhové abych nestoupal, pro jistotu klesám. Tento scénář dnes držím i proti své vůli, samozřejmě následuje kritika z publika na pravé sedačce. Blížíme se na přistání, opět jsem zapomněl na plyn po vytažení klapek, finále, Petr mi do toho hrabe a vysvětluje, že při tom mírném bočním větru zleva musíme letět skluzem, křidélkama mírný náklon vlevo a dorovnat směrovkou. Provedení přistání na pikaču - blbě přechoďák, blbě výdrž, praštil bych s tím o zem nebýt zásahu instruktora.

Klapka, kamera jede, Start podruhé!! .. Ne no, zas blbě čumák (moc), blbě kompenzace snosu (vůbec), první zatáčka tak nějak, druhá stoupavá třetí klesavá, přiblížení lepší - od teď už nezapomínám upravit plyn po klapkách, supeeer. Přiblížení k dráze, "A teď tam chci ten levý náklon"..."Drž tam ty křidélka".."Levý, křidélka, kurva drž je tam, takhle ne, levé křidýlka, TAKHLE!!!!" zarve za knipl. Přechoďák a výdrž opět na draka. "Víš co? Já tě to nechám rozmlátit, abys viděl jak blbě to děláš." Pak si to rozmyslí, nechce ubližovat letadlu, které za to nemůže. Před třetí zatáčkou jsme si všimli nějakého vrtulníku, hasil si to rovnou do čtvrté, proletěl nad letištěm a pokračoval dál. Žádné hlášení, na pokus o spojení žádná odezva. Později jsme potkali policejní vrtulník, to bylo jiné kafe, profíci.

Klapka, kamera jede, Start potřetí... opět okruh, krásně se držím svých chyb. Petr se pořád rozhlíží "víš že je tu s náma rogallo?" ..ne to fakt nevím, jsem rád že žiju:-) "Támhle je, prohání se v TMA, borec". Na to že neměl rádio teda nic moc. Točím čtvrtou okruhovou, rovnám se na přistání "mohlo by tě zajímat, že dravý pták rogallo se nám hrne na záda". Ne, to mě teď nezajímá, nějaké rogallo za mnou, já řeším přistání. S jeho rychlostí je to nevýznamné. Sklízím malou pochvalu, snad protože jsem nezmatkoval. Samotné přistání o chvíli později se u mě nese ve stejném duchu jako minulé, Petr řve víc a já začínám pochybovat pomalu i o svém právu na holý život.
 

Po 48mi minutách letu přistáváme. Můj dojem je strašný, Petr vypadá v pohodě a prý to nebylo tak zlé. Nevím, průser je, že se nemůžu donutit k tomu co po mě chce. Nevidím důvod ke skluzu, prostě nevidím, nevnímám to tak. Proto letadlo reflexivně srovnávám a peru se s Petrem o knipl. Vím co po mě chce, ale nedokážu to zařídit. Navíc jsou ty situace pro mě strašně stresující. Později přemýšlím, jestli to není nějaký test odolnosti vůči stresu. Další let je sice velmi podobný předchozímu, ale pak přeci jen začínám cítit zlepšení, už to není až tak hrozné. Zatáčky lítám podstatně líp a při přistání taky ubylo řevu v kabině :-) V okamžiku kdy si subjektivně myslím, že mi to začíná jít, Petr řekne že mám pro dnešek dost a končíme. Dopisuju deníček a chci jet domů, Petr říká abych ještě zůstal a uklidnil se než sednu do auta. Další hodinku sedíme ve dveřích hangáru a pozorujeme stmívající se krajinu, romantika jako vyšitá. Na obloze plují cirry, za něma vykukuje Měsíc a hvězdy. Až za tmy se vydávám domů, padnu do postele, ale nemůžu usnout. Dnešek byl opravdu náročný.

Poznámka: můj aktuální nálet je 13h 19 minut, konec úlohy 5 - Okruhy je stále v nedohlednu. Osnova UL ukončuje úlohu 5 při náletu 6h 10 minut.