Výcvik pilota ULL(a) na vlastní kůži - díl V

Den šestý. Kvůli počasí jsme vynechali domluvený termín. Do sedačky usedám po týdenní přestávce, dnes se Zdendou. Obvyklé úkony, vzlet z dráhy. Nějak to nechce stoupat. Kontroluju motor a vrtuli, vše jak má být, přesto Eurostar fakt nechce nahoru. Próóóč? Mno .. Martin je menší a velmi štíhlý jinoch, Zdenda je dobře stavěný kus chlapa. Číselně to nevím, ale každopádně potřebujeme o dílek větší tlak plnění motoru a stejně stoupáme pod znatelně nižším úhlem než s Martinem. Den je opět a stále ve znamení okruhů, pomalinku se to lepší, počet křápnutí ubývá ve prospěch něčeho, co zavání přistáním. Dostávám na starost i práci s plynem a anděl mi do toho kecá čím dál míň, jen dělá svoji práci - zachraňuje naše životy. Příště už bychom mohli létat zkrácené okruhy, tedy podstatně kratší a ve 150m místo 300m. Dneska zabodoval Zdendův přísnější přístup. Upozornil mě na zbytečně rychlé přestavení vrtule a stažení plynu při přichodu ze stoupání do přímého letu. Nespěchat, počkat nějakou tu vteřinku, motor se víc rozběhne, éro líp letí. Jinak se neděje nic zajímavého, o co bych se tady mohl podělit a neriskovat, že usnete nudou :-)