Výcvik pilota ULL(a) na vlastní kůži - díl IX

Den desátý. Kolega Petr(přezdívkou Dag) z práce projevil zájem o seznamovací let v Eurostaru. Je to modelář, hodně nalítal na simulátorech, letěl v Blaníkovi a Vivatovi. Teď si chce jen tak pro radost zkusit Eurostara, bez nějakých hlubších úmyslů. Pondělní počasí je fantastické, klidné ovzduší kombinované s ohromnou dohledností. Na mě se projevuje mírná přelétanost, přeci jen je to hned druhý den, ale Dag jindy bohužel nemohl, tak jsme to dali takto.

Jako první letím já s Petrem. Dag má s sebou foťák, po několika okruzích Petr zaletí parádní průlet pro fotografa a současně říká "tohle si můžeš dovolit nejdřív za 10 let když budeš pravidelně lítat, jinak nikdy". Vyjdou z toho krásné fotky, jedna z nich se natrvalo usidluje ve všech mých počítačích jako pozadí. Po 40-ti minutách nepřesvědčivých výkonů přistávám, v Eurostaru mě vystřídá Dag. Půlhodinový seznamovací let v něm zanechá silný dojem a byť to měla být jednorázová akce, Dag začíná přemýšlet, že by si rozlétal výcvik. (Pozn po 4 letech - Dag už je dnes zkušeným instruktorem).
 

V podvečer jdu s Martinem na druhou rundu. Tentokrát se mi okruhy docela daří, přistáváme až 3 minuty před občanským soumrakem. To už je schopnost odhadu na přistání ovlivněna šerem, hůře se odhaduje výška nad terénem v přechoďáku a výdrži. Při startech mě Martin konečně "dokopal" abych se díval na vybraný bod horizontu a podle něj držel směr, tedy nedívat se na čumák letadla. Od té chvíle jsem přestal při a po startu uhýbat s letadlem stranou a konečně jsem začal lépe pracovat se směrovkou. Po příchodu z letu se Petr ptal jak to šlo a pak jsem slyšel pro mě velmi překvapivé "myslím že je čas začít něco dalšího". "Taky myslím", potvrdil Martin. To by mohlo znamenat, že si v čase 19,5 hodiny zřejmě můžu odškrtnou splněnou úlohu 5-Okruhy.