Výcvik pilota ULL(a) na vlastní kůži - díl IV

Den čtvrtý a pátý. Nejlepší, nejhezčí a nejoblíbenější úlohou ULL výcviku je co, Kefalín? ... No přece okruhy. Start, mírná levá 90, kousek rovně a už ostřejší levá 90, rovný let rovnoběžně s letištěm po větru (teď se provádějí úkony před přistáním - brzdy, palivo, hodnoty motoru, dotažené pásy, hlášení do rádia). A už můžeme točit další ostrou, po níž přichází čas zahájení procesu přistání - stažení plynu, vrtule, zapnout čerpadlo, mezitím letoun zpomalí, na 120ti klapky ven, vyvážit, přidat mírně plyn, odteď už je potřeba držet 110-120. Druhé klapky, opět vyvážit, držet rychlost, začít točit čtvrtou mírnou, poslední klapky, čumák dolů, ještě dolů, rychlost, přechodový oblouk, tahééééééééj, to je móóóc, málo, moc, srovnat směr, křáááp drrrrrr (ozývá se podvozek). Není čas na dojmy. Ihned první klapky, full throttle (a rychle vyvážit na start jinak se z toho při stoupání zase pos*ru), nadzvednout čumák, držet, hups nahoru, mírně potlačit, rychlost, na 120 nahoru, plyn... a tak pořád dokola (ááno, je to stejně úmorné jako popis:-)). Točíme se kolem letiště jak vítr v bedně, jeden okruh za druhým, co čárka to 5,5 minuty. Sled stále opakujících se úkonů. Pro někoho je to prý peklo, ale mě to celkem baví, protože tudy vede cestička ke zvládnutí všeho základu každého letu. Tedy šup k letadlu a "Krleš", jak říká jeden z mých strážných andělů na pravé sedačce. Vzhůru k nebesům.